Venku pršelo, ale na mši svatou jsme šli až na Klášterní Hradisko. Moje "parodie na deštník", kterému Olda důvěrně říká Satelit, mi poskytovala jen malou ochranu. Ale došla jsem v pořádku a pár nití ještě bylo suchých...

Moc se mi nedařilo soustředitt se na kázání, myšlenky běhaly od školy ke škole přes spoustu dalších věcí, ale jedna věc mi utkvěla v paměti. Otec říkal, že kříž nám Pán Ježíš dává s důvěrou..... S DŮVĚROU.....? To mě zaujalo. Rychle jsem si to napsala do telefonu, protože bych to jinak zapomněla a přemýšlela o tom. Další myšlenky mě docela minuly....

S důvěrou? A proč s důvěrou? Co ode mě Pán očekává, že s tím křížem udělám? Proč mi ho dává? To mi tolik věří? Ano, tolik moc.... On mi VĚŘÍ.... Každému z nás Pán věří. Nezáleží na tom, jaké máme schopnosti, v čem jsme dobří, jak velké máme trápení, ale každému z nás Pán věří... Dává nám kříž s důvěrou a věří, že ta důvěra je oboustranná, že mi jej příjmeme, poneseme a skrze Něj i proměníme...

Teď, když prožívám náročné období a stále znovu potřebuju důvěru v Boha a jeho záměry obnovovat, tak mi tato slova přišla jako veliký balzám... Bůh mi věří. I přes všechny kopance a hlouposti mi věří.. Má mě rád... I kdyby mi už nikdo nevěřil, tak on mi věří...

Moc vám všem , kteří prožíváte těžké věci a máte pocit, že máte svůj kříž moc těžký, přeju (a přeju to aji sama sobě), abyste si uvědomili tu velikou důvěru, kterou k vám Pán má a přijímali každý den kříž, který dostáváte s důvěrou....