Minulý týden jsem jela z města šalinou domů. Měla jsem radost, protože jsem nakonec sehnala, co jsem potřebovala (komponenty na dárečky:-)) a doufala, že Ondrášek se neprobudí a nebo nebude plakat hlady, ikdyž by mohl, protože by na to měl právo...

Téměř jsme dojižděli na zastávku, kde jsme měli vystoupit, když v tom paní řidička oznámila, že před námi je nehoda a je nutné počkat na focení a až bude možné opět jet po koleji. Ondra se chvíli před tímto oznámením probudil a pomalu se začal shánět po obědě. Tak jsem se zase já začala shánět po tom, jak se dostat ze stojící šaliny a kousek dojít pěšky ostatní cestující byli propuštěni předními dveřmi, které byly pro kočárek příliš úzké). Když jsme se (šalinou jela i další maminka s kočárkem) sháněly po otevření "našich" dvěří, tak se na nás paní řidička podívala a kvůli bezpečnosti nechtěla (stáli jsme přece jenom uprostřed silnice). Svoje odůvodnění zakončila slovy: "Kam spěcháte, vždyť jste na mateřské, máte času dost...."

No, musím říct, že mě to trochu mrzelo. Připadala jsem si jako příživník, který se jenom válí doma a nudí se... Pak jsem ale o tom přemýšlela více a trochu mě začalo hlodat, jestli všechen svěřený čas naplním dobře, jestli se maximálně snažím být dobrou maminkou... A hned jsem našla několik postatných mezer a děr. 

Na paní řidičku se nezlobím, možná děti nemá a tak neví, že to není jenom o válení:-), nebo už zapomněla jaké to bylo, když je měla...

Jsem ráda, že mám možnost být doma se svým synkem, věnovat se mu, vidět jeho pokroky... 

 

P.S. Pokud budou komentovat nějaké maminky, tak mi mohou napsat, co všechno stíhají na mateřské:-). Budu ráda za inspiraci.