Podařilo se nám domluvit se na výlet.... Je vůbec možné, aby 7 párů s dětmi mělo čas ve stejnou dobu? Ukázalo se, že to možné není... Myslíme na všechny, kteří nemohli jet...

Zjistili jsme, že navštívit restauraci v našem počtu by nemuselo dopadnout dobře. Mého manžela tedy napadlo, že připravíme typický výletový oběd: řízky:-). Tak jsme se v sobotu večer sešli ve 4 u nás doma a nachystali výborné řízky a upekli domácí chleba. Pochutnali jsme si i na skvlých buchtách, zelenině, ovoci....

Nás Ondra se zase naučil tlačit kočárek a nová dovednost (chození) se mu tak zalíbila, že téměř pořád trénoval...

Ondra má svého tatínka moc rád...

Ikdyž jsme nedávno na stejném místě byli, podařilo se mi dívat se zase jiným okem... (druhým jsem stále sledovala našeho šikulu a jeho chodící pokusy:-))

Tatínkové také uspořádali závod kočárků... Nakonec prý plichta, ale Barunka spokojeně usnula...:-)

Téměř všude rostly ocúny, které jsme mylně považovali za krokusy... 

I já jsem dělala s Ondráškem blbosti...:-)

Byl to nádherný den plný krásných chvil i povídání. Měli jsme tak prostor si znovu uvědomit, jak žijeme krásný a požehnaný život, jak jsme obklopeni nádhernými přáteli, jakou krásu máme kolem sebe, když se díváme na naše děti...

Bohu díky...

Zvláště myslím na právě narozenou Beátku, jejichž rodina na výletu chyběla a též na rodiče Dominika, zvláště jeho maminku, která musí být v nemocnici...