Nedávno jsme byli svědky děsivé události ve Žďáru nad Sázavou a každý se pravděpodobně ptal, jak je něco takové možné a proč se něco tak hrozného stalo...

Mluvili jsme o tom doma (manžel je učitel) a dostali jsme se i k tomu, že jsme narazili na příběhy problematických dětí ve škole. Asi Vás nepřekvapí, že většina dětí, která má ve škole větší problémy, je z problematických rodin. Když zjistíte jejich poměry doma, tak se vůbec nedivíte, že jsou takové...

Právě čtu knížku "Proč jsou šťastné děti šťastné". Vřele doporučuji. Píše se v ní o zajímavém pokusu s krysami. Vědci umístili krysy postupně do třech klecí. V první byla umístěna voda, potrava a páčka, která po stisknutí přehrávala kousek filmu v okénku klece tak, aby jej krysy viděly. Ve druhé byla pouze voda a potrva a ve třetí voda, potrava a malé drátky, které střídavě pouštěly malé elektrické šoky. 

Určitě dokážete určit, jaké bylo pořadí oblíbenosti. První klec s filmem, druhá klec s potravou, vodou a elektrickými šoky a třetí příčka patřila kleci pouze s potravou a vodou. To vědce přivedlo k poznatku, že intelegentní bytosti (krysy a děti:-)) dávají přednost špatným zážitkům před vůbec žádnými. Když byly krysy v kleci jenom s potravou a vodou, tak se po chvíli začaly prát... 

Uvědomila jsem si (silněji, než kdykoliv předtím), jak je důležité a zodpovědné milovat své děti, věnovat se jim, modlit se, abychom zvládli jejich výchovu...

Stále jsem přesvědčená, že mnoho problémů pochazí z rodinného prostředí a to, že děti nikdo neměl rád, rodiče na ně neměli čas... Kde se berou různé psychické problémy, které se nesou celými rodinami a pak vyústní třeba v takové hrůzné činy? Nerozumím tomu... A stále mám pocit, že kdyby byly všechny děti milovány..., tak...

A tak myslím na to, jestli dokážeme našim dětem dát dobrý start do života, jestli bude vědět, že ho máme rádi... Snažíme se, věříme, že s Boží pomocí.

A tak prosím, milujeme své děti, jak nejvíce jsme toho schopni, říkejme jim, že je máme rádi, važme si jich!