Možná se vám už stalo, že jste se setkali s lidmi, kteří Vás kritizovali a říkali vám, co máte dělat, aniž by znali všechny okolnosti. Nebo jste přistihli sami sebe, jak jste si hned udělali obrázek o člověku z jedné situace, z krátké věty či gesta. Mně se to stávalo a stále stává.:-( Ikdyž u sebe pozoruji jistý posun k lepšímu (někdy)...:-)

Mám pocit, že nejvíce je to patrné v mých názorech na výchovu a péči o děti...

Než jsem se stala maminkou, byla jsem mnohem více kritická a daleko rychleji jsem si udělala názor na to, jak se měli ti či oni rodiče zachovat ke svému dítěti, jak by se měly ratolesti vychovávat či trestat. Věděla jsem, jak se k dětem postavit, co je učit a tak vůbec.... Měla jsem jasno! Skoro...

Po porodu jsem si začala stále více uvědomovat, že to vůbec není tak jednoduché. Kdo jsem já, abych říkala (nebo si myslela) rodičům, jak mají vychovávat svoje dítě, jak se mají zachovat v dané situaci! Uvědomila jsem si, že nikdo nezná své dítě tak, jako rodiče. Jedině oni znají celý kontext.  

Jedna moje přítelkyně mi řekla, že se velmi varuje toho, aby komukoliv říkala rady ohledně výchovy dětí, pokud není požádána. Hodně mě to oslovilo a hodně se na to snažím myslet. Mít úctu k názorům druhým, být trpělivá, když mě (doslova) pálí jazyk a ráda bych řekla nějakou "dobře" míněnou radu. Mít úctu k druhému, ikdyž má pro mě třeba nepochopitelný názor.

Sama jsem si vyzkoušela, jak jsem na "rady" ohledně všeho, co se týká dětí, velmi citlivá. Jak mě mnohem více zasáhne kritika chování mého dítěte, kritika našeho přístupu k výchově. Jak se cítím nepochopená, méněcenná a neschopná, když slyším, jak něco nedělám dobře. Ale zároveň se snažím vnímat tyto "rady" jako zpětnou vazbu pro sebe. (Jde to dost těžko).

A tak prosím, abychom pokaždé, když budeme mít touhu někomu "poradit", říct, jak se má chovat ke svým dětem, jak je má vychovávat, co jim má dovolit, vnímali, že to nemusí být vůbec příjemné. Že neznáme všechny okolnosti a celý kontext. Že to také může být jinak, než si myslíme my. Mít úctu k rodičům a jejich pohledu, protože ten je nejpřímější... Možná to nedělají tak, jak je podle nás nejlepší, ale třeba to dělají, jak nejlépe to umí.

Místo slov, můžeme poslat střelnou modlitbu za rodiče, za výchovu dítěte a celou rodinu!

Děkuju.