Podařilo se nám vyrazit na zajímavé místo nadeleko Brna. 

Dolní Kounice.

Málokteré město je tak bohaté na památky z různého období.

Klášter Rosa coeli z období 12. století. Klášter byl postaven panem Vilémem z Pulína jako trest, který mu byl uložen papežem za pustošení klášterů v Rakousku. Později byl přestavěn do gotické podoby. Žili v něm sestry premonstrátky. Za husitských dob byl klášter vypálen, později obnoven, ale již upadal. V 17. století jej zachvátil požár.

Synagoga a židovský hřbitov. V dobách své největší slávy měla místní židovská čtvrť 650 obyvatel. Po druhé světové válce se z transportu, do kterého asi šlo 60 lidí, vrátila pouze jediná žena. 

Zámek, který byl postaven na obranu kláštera rozkládajícím se pod ním. Současná podoba je dána přestavbou v 16. století.

Kostel na náměstí v novorenesančním stylu.

Kaple sv. Antonína s křížovou cestou na blízkém kopci, která byla postavena v polovině 18. století. Reliéfy jednotlivých zastavení jsou z Blanenských železáren.

Jen jsme přijeli, tak začalo pršet. Nakonec nám to vůbec nevadilo, jen víme, že Ondráškovi pořídíme pořádnou pláštěnku. Jeho boty jsme sušily dva dny, ale Ondra byl neskutečně spokojený:-). Jediný, kdo byl nervózní, jsem byla já.... Ale podařilo se mi zvládnou obavy a výlet jsme si i přes nepřízeň počasí užili. 

Znovu jsme si uvědomili, jak je v naší zemi krásně. Stále je co objevovat:-). Když  jsme sjižděli do Dolních Kounic, tak naši cestu lemovaly vinice a také nekonečné vlaštovičníky. 

Pohled na klášter, spíše na jeho pozůstatky.

Vchod do klášterního chrámu.

Olda se dívá na GPS, kde přesně jsme...a hlavně, kolik m je to nad mořem:-).

Ondra v kočárku za pláštěnkou. Netušili jsme se, že se dobrovolně vzdá pobytu v suchu:-).

Monumentální vnitřek chrámu. Jak výmluvně ční do výšky jen obvodové zdi...

Křížová chodba s rajským dvorem. Uprostřed se nacházela studna. Pod podlahou rajského dvora se nachází ostatky řádových sester, které ani po smrti neopouštěly klauzuru.

Klenba v sakristii, kterou zrekontruovali místní dobrovolníci. Veliký obdiv...

Křížová cesta ke kapli sv. Antonína.

Kuk:-).

Vyhlídka na zámek a zříceninu kláštera.

Pohled do údolí na část městečka s mohutnou řekou Jihlavou.

Lepší, než socha svatého:-). 

Schodli jsme se s manželem, že nám ten deštivý výlet připomněl tábory. Tam se před nepohodou taky nechováme. A nakonec to ani nebylo tak nepříjemné. A Ondrova radost při procházení každé kaluže....:-).

Pěkný zbytek neděle a dobrý start do nového týdne!