Nestihla jsem téměř nic nachystat.

Dárky jsem chystala ve stresu na poslední chvíli. 

Doma nepořádek, téměř nenapečeno.

A já nervózní a stále bojující s kojením...

 

Ale ON se stejně narodil..

 

Díky veliké trpělivosti a pomoci mého muže jsme měli večeři (Ondrášek nemá rád rybu a bramborový salát. Na to mu manžel odvětil, že se pravděpodobně tři dny nemají:-)) a krásné společné chvíle, ikdyž někdy těžce vybojované. 

Prostě Vánoce jiné, než bych si byla přála a představovala, ale svým způsobem krásné a plné milostí. 

Stihli jsme i dlouho odkládanou společnou zpověď. 

 

Naše rodina před Vánočním stromečkem. Ondra drží nové ferrari (mimochodem je na dálkové ovládání a radost z něho mají i dalekop starší příšlušnící mužského pohlaví:-)). 

Můj manžel a naše děti na živém betlému. 

(Chlubící okénko: Čepice na manželově hlavě je můj konečně dokončený projekt:-)).

Davy na živém betlému. Ani jsme pomalu neviděli Ježíška (Lucinku:-)).

Část rodiny ze strany mého manžela. 

 

Jeden náš kamarád říkal, že biblický vánoční příběh vůbec není o idylce: náročná cesta manželů s nenarozeným dítětem; nemají kde složit hlavu, porod ve stáji, klanění kdekoho, sen, útěk do Egypta...

No, žádné jistoty. 

A On se přesto narodil a svěřil se člověku...

A co oslovilo Vás o letošních Vánocích?