Na úvod chci napsat, že neodsuzuju nikoho, kdo dává své děti do školy či využívá jiné možnosti dlouhodobého hlídání od útlého věku. Existuje mnoho důvodů, proč svoji ratolest v brzkém věku do školky umístit a rozhodně nejsou špatné! A i nás to pravděpodobně čeká.

Ale tato úvaha je o tom, proč jsme se v tomto konkrétním případě rozhodli Ondráška zatím "nechat" doma.

Za necelých čtrnáct dní je zápis do mateřských škol. A tak se i před námi otevřela otázka, jak to s Ondráškem uděláme. Pominu fakt, že je opravdu malá šance, že by Ondráška, jako čerstvého tříleťáka, do školky vzali.

Uvažovala jsem. 

Na jednu stranu po několika náročných měsících, kdy se učím pečovat o svě děti, udržet kojení, pečovat o manžela a nějak to vyvážit, aby všichni strádali co nejméně, by se odpočinek docela hodil. A mít o jedno dítko méně třeba jen na několik hodin denně, by jej pravděpodobně přineslo. 

Ale, už nikdy nebudu mít příležitost být se svými dětmi doma a věnovat se jim celý den. Ondrášek dřív či později nastoupí do školky, já později do práce. 

Už nikdy nebude Ondra tak malý a tak dychtivý po novém, po objevování světa. Už nikdy nebude mít svoji dětskou důvěru. 

A tak jsem si uvědomila, že ho do té školky vlastně dát nechci. Že se těším, že Klárka už bude větší a společně si více vyhrajou. Budou se tak navzájem poznávat, utužovat sourozenecký vztah (jak skvěle napsala @ajinka). Když budeme chtít kamkoliv jít či vyjet, tak nebudeme "svázáni školkou". Budeme moc ráno lenošit v posteli, vyrazit na výlet či se jen tak věnovat sami sobě.

Taky budeme spolu pracovat, uklízet (Ondru zatím moc baví umývat podlahu svých hadrem), vařit (hlavně v mixéru a dělat perníčky), zapínat pračku (oblíbená činnost) nebo věsit prádlo. 

Dá-li Pán, tak se příští rok přestěhujeme a Ondrášek začne krátce po čtvrtých narozeninách chodit do školky s dětmi, se kterými půjde do školy. Bude tak dost času, aby se naučil fungovat v kolektivu. (Někdy mi totiž přijde, že se tato "schopnost" dost vyzvedává a přitom existuje tolik sociálních rolí, které jsou neméně důležité. Někdy mám dojem, že když dítko nedám do školky ve třech letech, tak z něj bude asociální jedinec, se kterým nikdo nevydrží).

A tak Ondra zůstane doma. Nebude to asi tak docela pravda, protože jsou (a budou) nějaké kroužky. Možná využijeme možnost soukromé školky. 

A já? Já se budu také učit.

Asi bych měla více času sama na sebe (a ten čas je moc důležitý). Ale věřím, že i tak si ho najdu a čím budou děti větší, tím ho bude více:-). Nějak prostě vnímám, jako svoje místo, že mám být teď Klárce i Ondráškovi nablízku. 

Je mi jasné, že budou chvíle, kdy si budu říkat, že jsem Ondru přece jenom do školky dát měla a měla bych klid:-). Ale věřím, že vcelku to ocením a nebudu litovat.

Nechci rozpoutat nějakou vyhrocenou diskuzi o tom, zda dítě do školky dávat či ne. Mám pocit, že je to dost individuální a někdy prostě člověk nemá na výběr nebo má jiný (a ne špatný!!) názor. Navíc dnes existuje mnoho možností a školky jsou opravdu kvalitní s nepřebernými možnostmi programu.

Mějte krásný zbytek neděle.