V neděli jsme s manželem viděli poslední díl mých oblíbených Četnických humoresek.
Kdo seriál neznáte, tak velmi vřele doporučuju.
Pokud nevíte, tak poslední díl se odehrává krátce po Mnichovské dohodě a v jedné z posledních scén se hlavní protagonisté navzájem loučí. Velmi silná a smutná scéna.
Doběhly titulky a manžel poznamenal, že vlastě řešíme opravdu nepodstatné věci.
Máme tolik krásného a občas nám někdy něco chybí. Ale veskrze se máme opravdu požehnaně.
A je to fakt... Máme toho tolik a člověku někdy dokáže zkazit náladu opravdová maličkost. Kvůli ní je netrpělivý na děti, zlobí se sám na sebe...
Přeji Vám všem radost a vděčnost za to, co máte. Myslím, že pak z nich můžeme čerpat sílu zvládat to, že něco nemámenebo prožíváme těžkosti...
Omlouvám se za nekvalitní fotky. Ale moc se mi líbí:-).
Krásné odpoledne.
Komentáře
Taky si myslím, že žijeme v nádherné době (jako pan Horáček), ale je potřeba mít na paměti že bolest a starosti jsou jako plyn, vždycky naplní duši celou.
Krásné fotky!
PS: Když jsem pracovala v Mnichově, tak jsem pracovala v jedné z budov, která byla hlavním sídlem nacistické strany v Mnichově (dnes tam sídlí ústav dějin umění a jeho archiv). V jedné z nich právě byla Mnichovská dohoda podepsána. Obě budovy mají specifický vzhled a jsou téměř totožné.
A zažila jsem tam neuvěřitelný existenciální zážitek, když v budově, kde jsem pracovala probíhalo protipožární cvičení, začaly houkat sirény a určený personál křičel: "Raus!" Než jsem se zorientovala, měla jsem pocit, že jsem se ocitla o 80 let zpátky.
Milá Eliško, moc diky za pripomenuti podstaty a za prenadherne fotky... Jsem tak stastny, kdyz vidim usmev na druhem cloveku.. je krasny ze se cela rodina smejete;). Bohu diky. Pán vám žehnej! Srdečně Jenda;)+
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.