Tento článek jsem napasala cca před měsícem. Právě prožíváme, díky Bohu, lepší období. Klárka začala trochu jíst... Jsem moc ráda. 

 

Únava, pláč, smutek, zoufalství... Tak takové pocity mě provázely mnoho posledních dní. Někdy více a někdy méně. Stálý boj o Klárčino jídlo a především pití umocněný pondělním zvracením. 

A v neději na zlepšení už ani nevěřím.

I pro naše manželství není moje nálada pod psa ničím jednoduchých. Bojujeme, navrhujeme řešení, která se druhému spíše nezamlouvají a snažíme se dostat dál...

Po jednom náročném dni se mi ani nechtělo vstávat. Ani jsem se netěšila a představovala si, jak to zase bude náročné. Když jsem tak procházela bytem, tak jsem postupně objevovala milé vzkazy od mého muže. Tématicky se shodovaly s místem, kde se nacházely. Napsané na kousku papíru. 

A tak jsem po náročných dnech měla radost, opravdovou radost a moje srdce bylo plné vděčnosti za to, že mám tak skvělého muže. 

Čím Vám Vaše drazí udělali radost?