Nejsme s manželem typicky slavící rodiče, kteří už několik týdnů dopředu připravují narozeniny svého potomka.
Rozhodli jsme se Klárčiny narozeniny pojmout netradičně a odpočinout si od všech rodinných oslav. Při nejbližším setkání se na oslavy stejně dostane.
A tak jsme podnikli malý rodinný výlet, takovou malou oslavu.
Chtěla jsem udělat dort, ale jelikož Klárka téměř nic nejí, tak jsem to nakonec vzdala a upekla bábovku (pro nás:-)).
Posledních několik dní se Klárčin způsob nejídla a nepití stále zhoršuje a moje trpělivost je téměř na absolutní nule. Zjišťuju, že žije ze vzduchu (doslova).
A já stále čekám, že začne jíst a pít...
Je to ale moc šikovná holčička, která se už pokouší o první kroky, leze na pohovku a z ní na pracovní stůl. Má moc ráda zvířátka (především kočky) a také pohádky o Krtečkovi. Umí zamávat a moc ráda to trénuje. Moc ráda by stačila svému bráškovi, který ji vůbec nešetří.
A když se tak ohlížím za ten společný rok, tak mám v očích slzy. Nebude to období, na které ráda vzpomínám... Bojuju a snažím se naučit být matkou do nepohody (což tedy zatím vůbec nejsem).
Ale zpět k našemu výletu. V Olešnici je nová netypická křížová cesta. Zastavení se zaměřují na jednotlivé bolesti regionu. A tak se zamýšlíte nad odchocem lidí z této oblasti, náboženskou nesnášenlivostí, ztrátou identity, požáry, ničením životního prostředí nebo zavrhovávním národní identity a jazyka. (Věděli jste například, že ve své době bylo v Olešnici druhé největší divadlo na Brněnsku, hned po Mahenově?)
Velmi zajímavý počin.
Místní lidé i přespolní návštěvíci se tak mohou modlit za tento kraj, za jeho bolesti a události, které jej poznamenaly. Mám pocit, že toto je tak trochu úkol církve a farních společenství: Modlit se společně za oblast, kde žijeme, za rány, které se táhnou po generace, za požehnání.
A tak jsme šli i my. Nebylo takové vedro, Ondrášek jel na odrážedle a my si četli komentář k jednotlivým zastavením. Silné události, některé i z doby nedávné. Klárka pod vrcholem usnula a tak jsme na její počest snědli bábovku:-).
Moc poslední dobou toužím po klidu, at jsou okolnosti jakékoliv...
A tento náš výlet byl jedním z klidnějších chvil... Bohu díky za ně...
Spící oslavenec...
Komentáře
Výlet je prima nápad, ale u našich dětí by mi to asi neprošlo. Je potřeba mít dort a především a hlavně svíčky na něm a pak taky nějaké ty návštěvy s dárky. Neděláme žádné velké párty, nejsou to žádné velké dary, ale slavnostní odpoledne to pro ně (i pro nás) je.
@LiduškaŠ: Dort bych vzala sebou, aji svíčky. Ale Klárka moc nejí, takže to později. Dostala velký balík křupek a židličku ke stolu, kterou jsem sebou netáhli:-). Oslavy s ostatními si užijeme dost... Tak mám ráda takovou klidnou, soukromou akci:-). Myslím, že rodinné slavnosti jsou moc důležité.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.