Tak jsme se duchovně obnovili (či jsme se o to alespoň snažili). A nebylo to ani tak složité. Hned jak jsme odevzdali děti na hlídání, tak jsme se cítili povzneseně. Ale pěkně po pořádku:-). 

Na tuto duchovní obnovu zaměřenou na rodiny s dětmi jsme se snažili dostat hodně dlouho (cca rok a půl). Mají hodně plno a tak se nám to podařilo až letos. Moc jsme nevěděli, co nás čeká a jak to bude probíhat, ale nakonec příjemných překvapení bylo nespočet.

Na místo vzdálené 120 km od Blanska jsme dorazili jen asi s hodinovým zpožděním. (To se musíme pochválit). A tak jsme stihli závěr mše svaté a večeři:-). Pokud jste v kraji okolo Sečské přehrady nikdy nebyli, tak neváhejte. Připadali jsme si, jak na konci světa. Malebné úzké silničky (Říkala jsem si, až nepotkáme autobus, načež mi manžel odvětil, že při místní frekvenci spojů to není příliš pravděpodobné), zvlněná krajina, jarní příroda. Už při příjezdu jsme se cítili skvěle a co teprve, když Vás uvítá klášterní společenství:-). 

Po páteční večeři následoval čas na uspání dětí a poté byl úvodní program vedený františkánem otcem Ignácem. Nejvíce jsme na této obnově ocenili výhradní hlídání dětí. Všech dětí bez vyjímky. Pokud se Vám například děti nepodařilo uspat, tak se o zbytek postaraly sličné dámy ve věku 15-20 let, které děti hlídaly i při spaní. A také během veškerého dalšího programu celý víkend. Starší ratolesti (cca od 8 let) pak měly vlastní aktivity. 

Téma setkání bylo: Slibuji ti....věrnost. O program, který byl interaktivní, se postaral pan doktor, psycholog a psychoterapeut. Jeho role byla spíše moderující, než že by nějak přednášel. 

Napíšu pár střípků.

Na začátek jsme dostali sešit, který jsme používali ze dvou stran. Prvním úkolem bylo se krátce představit  Napsat něco o sobě. Bylo velmi zajímavé, jak to každý pojal. Poté jsme si sešity libovolně vyměnili s tím, koho jsme neznali. Po přečtení jsme mohli cokoliv připsat. Někdy to byly nádherné a krásné myšlenky, které přesně sedly, aniž by pisatel toho druhého blíže znal. 

Také diskuze ve skupinkách byly velmi obohacující. Skupiny byly různé - od rozdělení na muže a ženy až po neznáme smíšené dvojice. V neděli dopoledne po mši svaté byl čas na sdílení tématu mezi manžely. 

A tak jsme věrnost probrali z různých stran a různých pohledů. 

Samozřejmostí byl duchovní servis dvou kněží, či možnost rozhovoru s přednášejícím psychologem. V sobotu večer nás čekala adorace s možností přímluvné modlitby. 

Byli jsme vážně nadšení. Už jenom tím, že bylo skvěle zařízené hlídání. Od těch nejmenších (byly přinešeny jen na kojení) až po ty největší raubíře. (Naše Klárka se těšila speciálnímu významu. Po prvním hlídání se holky zmohly jen na "mazec". Vše asi vypoví věta jednoho chlapečka, který mě oslovil při táboráku: "Teto, když tuhle holčičku dáš na zem, tak hned někam utíká." Ale nikdy ji nevrátily dřív a dobře si s ní poradily. Nebo se skvěle postaraly o Ondru, který se jeden večer bál, že bude bouřka). 

Jsem moc vděčná, že někdo dělá takové obnovy. A to prosím, s jakýmkoliv počtem dětí. Byla tam i jedna rodina s devíti dětmi:-). O děti i rodiče je skvěle postaráno a program není nikterak náročný či dlouhý. Jako bonus krásné prostředí, velká zahrada.  

Kéž by každá rodina mohla jet na takovou obnovu. Je to tak potřeba.

Kdybyste mohli ve svých modlitbách vzpomenout i na organizátory manželských aktivit, tak budu moc ráda. Třeba i za toto řeholní společenství. 

A na závěr pár fotek. 

Šťastná Klárka ve veliké zahradě, kde mohla téměř bezstrestně běhat:-). 

Pohoda u táboráku.

Olda poslouchá...

Klárčiny průzkumy aneb jak být neustále ve střehu.

Klika u dveří do kláštera/zámku. 

Cestou zpátky jsme se zastavili kousek od Žďáru ve takové relaxičním areálu.