Když @TetaAni napsala, že zorganizuje pouť společenství ŽMM, tak jsem moc nepředpokládala, že bychom jako rodina jeli. Představa náročného cestování, brzkého vstávání a nutnost odpočinku v pro nás teď náročných dobách, nedávala příliš šancí tomu, že bychom vyrazili. Ale manžel na moji otázku odpověděl: "Proč ne?"

A tak padlo rozhodnutí.

Proč jsme vlastně chtěli jet? Přiznám se, že hlavně proto, že budeme něco moc podniknout jako rodina. Náš společný čas je pro mě hodně důležitý a je to můj jazyk lásky. Mám velikou radost, když můžeme být spolu. Ale též jsem toužila poznat některé ženy i jinak, než virtuálně.

Na společenství ŽMM se mi totiž nejvíc líbí ten přesah a touha po osobním setkání. 

Cestou do Bystřice jsme jeli přes Dub na Moravou, místo naší svatby. Bohužel jsme vzhledem k časové tísni nemohli zastavit... Na fotce to není poznat, ale v brzkém ránu kostel vystupoval z oparu a bylo to až mystické...

A tak jsme tam byli. I přesto, že jsme ráno vyrazili později, než jsme chtěli a trochu po cestě bloudili. Rozhodli jsme se, že půjdeme z Bystřice pěšky. Když pouť, tak po svých. Ale to také znamenalo velmi brzké vstávání. Nakonec jsme všechno zvládli a na místo srazu dorazili včas. 

Klárčin výhled po cestě vzhůru.

Cesta do kopce se nesla v duchu pohádky o Koblížkovi, jízdě vlaky (samozřejmě se zastávkami a pravidelným hlášením), neustálé motivaci pro cestu vpřed (perníčky) a zastávkami pro občerstvení či jiné biologické potřeby. A to vše jsme absolvovali s milou rodinou od @Kuli s nejpovolanějším jménem:-). 

Takhle hezky jsme si vykračovaly/i lesem.

A dobře nám bylo. Nejen, že děti zvládly cestu vzhůru, ale také mši svatou. S manželem jsme si uvědomili, že je to po dlouhé době mše, kterou trávíme vedle sebe. Klárka totiž usnula. 

A samotné setkání s ŽMM a jejich rodinami? Najednou si uvědomíte, že máte před sebou člověka, kterého jste si nějak představili přes virtuální sítě, ale teď jej konečně vidíte jako celek.

Samé nádherné ženy se svými dětmi a nebo i manžely. 

Pro mě to bylo velmi milé a obohacující společenství. 

Najednou jsme se loučili/y.... 

Děkuju všem za setkání a hlavně @TetaAni za perfektní organizaci!

Sourozenecký odklon. Takhle nám děty usnuly po cestě zpátky k autu. 

P.S. Škoda, že nebylo víc času, který bychom mohli prožít znovu. Příště celý víkend?:-).