Boží náhodičky...

Taky si někdy říkáte, že prožíváte všední dny plné stereotypu, který Vás někdy sráží? Stále dokola ty samé věci, péče o děti, opakující se cesty do práce či jiné povinnosti. Ale právě ty zdánlivě běžné činnosti, kterými pečujeme o své blízké, jsou velikým každodenním pokladem. Myslím, že nápad sepsat svůj den není jen o inspiraci druhých a druhými. Nevím, jak Vy ostatní, ale já jsem si při sepisování uvědomila, že každá chvíle může být svým způsobem VELKÁ. A když se nám třeba i jen několikrát během dne podaří vnímat ho jako DAROVANÝ, je to “malá výhra”. Vnímat svěřený čas jako největší hřivnu. Jak píše Orko.

 

6:00 Probouzíme se, ale jen tak na půl. Ani manželova příjemná melodie budíku nás nepřinutí vylézt z postele dříve, než v 6:20.

 

6:20 Chystám Ondráška do školky. Pomáhám s oblékáním a chystám lehkou snídani. Je nějaký nedospalý a po včerejší domluvě pouštíme video s vlaky.

 

6:40 Chlapci odjíždí. Myslím, že cesta je pro ně milá. Poslouchají kocoura Modroočka a jsou spolu. Nemají teď mnoho společných chvil.

 

6:55 Převlékám se a chystám si ranní čaj. Klárka, díky Bohu, ještě spí a tak mám čas na sebe.

 

7:00 Modlím se breviář. Kdysi jsem se ho modlila pravidelně. Ale při mateřství jsem polevila. Ale od té doby, co Ondra chodí do školky, tak mám ráno (většinou) chvilku času na modlitbu.

7:20 Jdu dát plínky do pračky. Nemám to ráda. Myslela jsem si, jak se jich brzy zbavíme, ale zatím to vůbec nevypadá. Jenže tuším, proč to tak je. Klárka daleko víc potřebuje pozornost, daleko víc se na ni musím naladit a pochopit ji. A v tom mám velké mezery. To, jak si nerozumíme, mně nutí na sobě pracovat a jít na hloubku.

 

7:30 Kontroluji Klárku, jestli spí. Po několika fekálních historkách, ve kterých Klárka získala oblibu, je nutné být ve střehu. Uklízet celé dopoledne pečlivě “označkovaný” pokoj se mi opravdu nechce.

 

7:35 Sednu si ke snídani. V poslední době jsem si oblíbila domácí müsli s domácím jogurtem. Zapisuji si teplotu a dívám se na týdenní plán. Na drobný papírek si znamenám denní úkoly. Hledám recept na kapustu a poslouchám konec dokumentu o Fatimském zjevení, který jsem nestihla při včerejším úklidu. Při třídění fotek poslouchám rozhovor, který se věnuje udržitelné módě.

 

 

8:30 Běžím pro Klárku, která už je vzhůru a chystám pro ni snídani. U snídaně otevíráme knížku, která K. zabaví a ona tak zapomene, že nechce jíst:-).

 

9:05 Vyrážíme na nákup.

 

10:30 Přicházíme domů, dávám K. na nočník a vybaluji nákup. K se podařilo v nestřežené chvíli propíchnout jogurt a smetanu. Batoh je nutné vydrhnout. Dávám ho do vany a jelikož příliš netoužím po K. pomoci, tak jeho očistu nechávám na později.

 

10:45 Svačina. K. si prohlíží knížku s ukazovacími říkačkami a některé si vyzkoušíme.

 

10:55 Děvče naše mě nechá v klidu pověsit prádlo. Na terase bez zábradlí je to adrenalin. Společně jdeme do suterénu pro další várku do pračky. Klárka vypadá podezřele a tak se urychleně vracíme o patro výš a mise na záchodě je úspěšná. Při návratu do prádelny Klárka stihne počůrat podlahu a nebezpečně zkoumat babiččinu pračku. Tak se snažím vytřídění prádla urychlit a opustit náročnou zónu.

 

11:25 K. si hraje a já věším plínky. Práce s prádlem mi nevadí, ale vadí mi to množství. A to mám jenom dvě děti a jednoho manžela…

 

 

11:30 K. se kojí a já poslouchám konec přednášky o udržitelnosti módy. A v duchu provádím zpytování svého šatníku. Co vlastně ve skříni opravdu potřebuji? Chvilku si zahrajeme na klavír a zazpívám nějaké lidovky, které má K. (alespoň si myslím) ráda.

 

12:05 K. obědvá. Chystám si jídlo pro sebe a po návratu z kuchyně vidím, jak Klárka lžičkou dlabe hlínu z nejbližší květiny.

 

12:30 Dáváme do myčky. Ohřívám mléko na domácí jogurt. Snad tentokrát nepřeteče. V poslední době mám značně negativní bilanci.

 

 

12:35 Podezřelé ticho je proto, že K. našla krabičku s přípínáčky. Nevím, kde se tam vzala, ale snažím se, abychom ji uklidili spolu. K. se nechce objevu vzdát a tak se vzteká. Shromážděnou energii využije k vyhazování oblečení z manželovy skříně. Krev se mi skoro vaří a nekřičím a neplácnu snad jen díky ranní modlitbě za trpělivost.  Na uklidnění se společně houpeme v Houpee.

 

12:45 Vypínám mléko a poklízím v kuchyni.

 

13:05 Kojím Klárku a když mi připadá přiměřeně unavená, tak složitým způsobem dávám kočárek z terasy na zahradu a uspávám při čtení fyzikální terapie.

 

 

13:45 Uf. Dítko spí, tak se vrhám do bitvy v kuchyni. Vařím guláš na zítřejší brigádu. Utíkám pro brambory do sklepa (2 patra) a měním pračku (1 patro).

 

14:40 Jdu cvičit.

 

15:05 Chci alespoň chvíli věnovat opakování si znalostí ze školy.

 

 

15:40 Děvčica je vzhůru.

 

15:50 Pečeme společně buchtu. Klárku to docela baví, takže ji zapojím do různých činností. Asi se stávám “otupělou matkou”, protože nepořádek (mírně) ignoruju a užívám si Klárčino zapojení.

 

 

16:20 Volám manželovi a domlouváme se, že večerní mši svatou stihneme.

 

16:30 S Klárkou svačíme, buchta v troubě se pěkně vybarvuje.

 

16:40 Chystáme se k odchodu a převlékám děti.

 

17:20 Po drobných peripetiích, kdy manžel potřeboval v krátkém času ještě vyřídit nějaké drobnosti konečně vycházíme do kostela. Přesto nepřijdeme včas, což mě moc mrzí.

 

20:00 Vracíme se ze mše. V kostele jsme potkali naše přátele a ti nám vyprávějí a těžkostech našeho společného kamaráda. Potřebujeme to sdílet a tak se cesta domů protáhne. Děti jsou unavené. Rychle chystám večeři a proti svému přesvědčení pouštíme Tarbíky a ježka Aladina.

 

 

20:30 Večeře.

 

20:50 Po nejnutnější hygieně a modlitbě dáváme děti do postele. Manžel si čte s O. a já kojím. Manžel K. odnáší do postýlky. Ale usnout se nedaří. Několikrát se musím do ložnice vrátit. Manžel usnul při čtení pohádky a já se vrhám na úklid, prádlo a podobné radosti.

 

23:00 Už se mi nic nechce. Čekám až přijede sestra se svým milým, kteří nám chtějí pomoci při úklidu a na stavbě. Z “dlouhé chvíle” skládám ponožky a rovnám vyprané prádlo. Přemýšlím, jestli začít žehlit.

23:40 Konečně jsou tady. Povídáme si, chystám večeři a nutnou slivovici.

 

00:30 Lehám si do postele, kde klidně oddechují dva budulínci s manželem.

 

Přeju Vám všem co nejvíce dnů, které budete vnímat jako darované.